Zemní plyn: strategická surovina, nebo jen nafouklá bublina?

Zemní plyn je v posledních měsících komoditou, která výrazně ovlivňuje nejenom dění na finančních trzích, ale také život běžných lidí, kterým nepřímo zdražuje životní náklady. Jak dnes trh s plynem vlastně funguje a co ovlivňuje jeho cenu, na to se podíváme v dnešním článku.

Zemní plyn je fosilní palivo, které se těží z porézních sedimentárních hornin uzavřených ve strukturních pastech podobně jako ropa. Nachází se buď samostatně, společně s ropou nebo černým uhlím. Zemní plyn sice lidé znají již od starověku, ke komerčnímu využití se používá relativně krátce.

První komerční využití plynu se datuje do roku 1785, kdy se plyn vyrobený z uhlí využíval k osvětlení domů a ulic. Ze začátku bylo využití plynu jako zdroje světla jeho jediným využitím.  Na konci devatenáctého století, s rozmachem průmyslové revoluce a nových technologií se rozšířily možnosti jeho využití. K rozmachu využití zemního plynu pomohly také nové způsoby přepravy plynu, jeho těžby a získávání nebo způsobů zpracování.

Dnes je zemní plyn jedním ze základních zdrojů energie a využívá se k vytápění, na výrobu elektřiny, nebo jako surovina při výrobě plastů, jako zdroj vodíku při výrobě dusíkatých hnojiv a méně se používá i jako palivo pro vozidla, které je čistší a levnější než benzín a nafta.

Zemní plyn bal stále považován za méně známého „sourozence“ ropy jako jednoho z nejznámějších fosilních paliv, v poslední době jeho význam, společně s rozšiřujícími se možnostmi jeho těžby a využití, roste.

Vysoká volatilita

Poměrně stabilní cena zemního plynu začala výrazněji růst v roce 2021, kdy se svět dostal do energetické krize po vyvrcholení pandemie nemoci covid-19 a mnoho dodavatelských řetězců bylo narušeno. Všechno ještě zkomplikovala ruská invaze na Ukrajinu a postupné omezení dodávek ruského plynu do Evropy, která byla jeho významným odběratelem.

Nastalá nejistota a potřeba hledat jiné zdroje zemního plynu ze strany Evropských zemí vedly k výraznému růstu cen zemního plynu, přičemž vrcholu dosáhly ceny v srpnu tohoto roku. Plyn není jednoduché skladovat a přepravovat, což zvyšuje i pořizovací náklady a trh se zemním plynem není tak integrovaný jako například trh s ropou. To vede k poměrně velkým rozdílům v ceně v jednotlivých regionech a složitějšímu dojednávání nových kontraktů.

Že je cena plynu v současné době hodně volatilní a její vývoj se předvídá hodně těžko, dokazuje také situace z konce října, když přetlak nabídky plynu v lodích z USA a nedostatečné skladovací kapacity vedly u hodinového kontraktu (což je poměrně specifický kontrakt, sloužící jen pro vyrovnání bilance v jedné hodině, ale na znázornění situace postačí) klesla v jeden moment cena pod nulu.

Situace na trhu se zemním plynem je sice stále napjatá, ale obchodníkům na finančních trzích to může i vyhovovat. Cenové výkyvy jsou ideální příležitostí pro krátkodobé obchody a nabízí dostatek možností ke vstupu do trhu jedním i druhým směrem.

Různé benchmarky, různé ceny

U zemního plynu existuje více benchmarků, u nichž se liší jak cena, tak i jednotky, v nichž se komodita obchoduje. To je rozdíl oproti ropě, kde je cena Brent a WTI jako hlavních benchmarků podobná a obě se obchodují v barelech. Benchmarky u zemního plynu se stanovují podle cen v plynárenských uzlech (virtuálních nebo fyzických), které provozují specializované společnosti a kde dochází k převodu vlastnictví zemního plynu, který se již nachází v přepravní soustavě.

Obchodníci u FTMO mohou zemní plyn obchodovat prostřednictvím CFD kontraktu, jehož podkladovým aktivem je futures kontrakt na americký zemní plyn. S těmito kontrakty se obchoduje na burze NYMEX a ceny se stanovují na základě dodávek v distribučním uzlu Henry Hub v Louisianě. Tento uzel je spojnicí 16 vnitrostátních a mezinárodních plynovodů, kterými je distribuován plyn z ložisek v Louisianě, Texasu a Mexickém zálivu. Henry hub je v provozu od roku 1950 a burza NYMEX začala nabízet své produkty s cenou navázanou na tento uzel v roce 1990.

Ceny spot i futures kontraktů, které se odvozují od ceny v Henry Hubu, jsou považovány za oficiální benchmark pro trh se zemním plynem v USA (podle toho se také americký benchmark nazývá). Americký zemní plyn se obchoduje v amerických dolarech za milion Btu (British thermal unit), což je stará jednotka energie (dnes nahrazovaná joulem), která představuje přibližně 1055,056 joulu (existuje více druhů definic a tedy i jiné hodnoty).

Pro evropský trh s plynem existují dva základní benchmarky. Prvním je britský zemní plyn, s jehož kontrakty se obchoduje na Intercontinental Exchange (ICE) a cena se stanovuje na základě obchodů v obchodním uzlu s názvem National Balancing Point (NBP) ve Spojeném království. Šlo o první obchodní uzel v Evropě, na němž se obchodoval zemní plyn z vydatných ložisek v Severním moři. Na rozdíl od uzlu Henry Hub jde o tzv. virtuální uzel.

Zemní plyn se zde obchoduje v britských pencích za jednotku therm. Opět jde o původní jednotku energie v angloamerické soustavě, která představuje 100 000 Btu, nebo přibližně 105,5 megajoulu (podobně jako je tomu u Btu, i zde existuje několik různých hodnot podle způsobu výpočtu).

Hlavním benchmarkem v Evropě, který v poslední době i ve světě získává podobný status jako Brent u ropy, je nizozemský TTF. Je nazván podle virtuálního uzlu Title Transfer Facility v Holandsku, který vznikl v roce 2009 jako hlavní obchodní místo pro obchodování s plynem v Holansku. Jelikož ale objemy obchodů několikanásobně překonávají objem plynu spotřebovaný v zemi, stal se hlavním evropským místem pro obchod s plynem pro Evropu.  S kontrakty se obchoduje na burze ICE a obchody probíhají v eurech za kilowatthodinu.

Zemní plyn se v poslední době stává strategickou surovinou i možným nástrojem mocenského souboje mezi východním a západním světem. Pro ty, kteří využívají plyn jako zdroj energie pro domácnosti, nebo firmy, může jít o poměrně nákladnou záležitost. Pro ty, kteří chtějí na obchodování se zemním plynem vydělat, však může jít o zajímavou příležitost, která se nemusí často opakovat.