Jak a proč jsou definovány základní a kotované měny na forexu

Proč je ve většině majors párů na forexu dolar na druhém místě, ale s japonským jenem a kanadským dolarem je na prvním? A proč je euro ve všech párech na prvním místě a japonský jen zase ve všech svých párech na druhém místě? Vysvětlení je velmi jednoduché.

Obchodování na měnovém trhu, resp. forexu je specifické v tom, že otevřením jedné pozice spekulujete na růst jedné měny a/nebo na pokles té druhé. V jednom instrumentu tak máme dvě měny, kde hodnota jedné měny je kotovaná vůči hodnotě druhé měny. Podle toho se také označují měny v jednom měnovém páru, tzn. první měna se označuje jako základní měna, ta druhá se pak označuje jako kotovaná měna. V nejobchodovanějším měnovém páru je tak euro základní měnou, kdežto americký dolar je měnou kotovanou. Pár EURUSD tak představuje hodnotu jednoho eura vyjádřenou v daném množství amerického dolaru.

Jak jsou kotované měnové páry?

Obchodníci na forexu berou jako samozřejmost fakt, že měnové páry se obchodují v předem daném formátu a moc o tom nepřemýšlí. Proč jsou ale jednotlivé páry na forexu kótovány tak, jak je známe z tradingových platforem? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá, je to dáno konvencemi a v principu neexistuje žádný přesně daný předpis, podle něhož by se kotace měn na forexu určovaly.

Jasně dané jsou jen zkratky používané pro samotné měny, které definuje Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization, jejíž zkratka ISO pochází z řeckého slova isos) v rámci Standardu ISO 4217.

USD je nejobchodovanější měnou na forexu, a proto by se dalo očekávat, že ve většině párů bude na prvním místě právě americká měna. Pozici měn v měnovém páru však neurčuje likvidita měny nebo její síla. Pravdou je, že USD je v měnových párech s většinou méně obchodovaných a exotických měn uváděn jako základní měna a jeho hodnota je v těchto případech skutečně vyšší.

Jasně dané pořadí

Základním pravidlem, kterým se určuje vzájemné kotování deseti nejvýznamnějších měn, resp. měn zemí G10, je uspořádání měn v tomto pořadí: EUR – GBP – AUD – NZD – USD – CAD – CHF – NOK – SEK – JPY.

V páru GBPUSD je pořadí dáno jak sílou měny, tak i historickými zvyklostmi, jelikož britská libra je nejstarší dnes běžně používanou měnou na světě. Vznikla už v roce 760 a až do roku 1940 byla navázána na zlato.

Podobně je tomu například v párech AUDUSD a NZDUSD, jelikož australský i novozélandský dolar mají historicky úzkou vazbu na britskou libru. Zde je americký dolar silnější měnou, a přesto se uvádí na druhém místě jako kotovaná měna (v začátcích forexu v sedmdesátých letech minulého století však byly AUD i NZD hodnotnějšími měnami než dolar).

V páru USDCHF je zase tou slabší měnou, švýcarský frank je v poslední době hodnotnější měnou. I to je však spíše záležitost posledních let, protože CHF je mez obchodníky považován za nejoblíbenější bezpečný přístav, a proto jeho hodnota prakticky od začátku nového tisíciletí výrazně posílila.

Zajímavým případem je pár EURGBP, díky němuž je euro vlastně jedinou měnou, která se ve všech měnových párech zobrazuje jako základní, tedy na prvním místě. Jde o jeden z mála případů, kdy základní měna sice nikdy nebyla silnější než kotovaná měna, ale o tom, jak bude tento pár na forexu obchodován, rozhodli samotní obchodníci. ECB totiž při zavádění eura v roce 1998 rozhodla, že euro bude v měnových párech uváděno vždy na prvním místě, s tím ale nesouhlasili představitelé londýnských bank, kteří byli zvyklí na historicky dané pravidlo, že GBP je vždy na první místě. Když se na začátku roku 1999 spustilo obchodování s eurem, byl na terminálech společností Reuters nebo EBS k dispozici pár kotovaný jako EURGBP i GBPEUR. Nakonec se však ujal právě dnes využívaný pár EURGBP.

Další zajímavostí jsou některá pravidla, která využívají některé finanční instituce na svém domácím trhu. V případě páru EURGBP některé britské instituce využívají kotaci GBPEUR, protože britská libra je jejich přirozenou základní měnou. Opačně to pak mají společnosti ve Švýcarsku, které preferují kotace s CHF na druhém místě a proto jim domácí banky poskytují kurz JPYCHF, i když podle základního pravidla se na forexu uvádí kurz CHFJPY.

Kurzy s přesností na desetinu pipu

Až do roku 2006 platilo, že kurzy jednotlivých měn na spotovém trhu na forexu se kotovaly na čtyři desetinná místa, kde čtvrté desetinné místo představovalo tzv. jeden pip. Dalším nepsaným pravidlem bylo, že kurzy, které měly hodnotu vyšší než 20, se kotovaly se třemi desetinnými místy a kurzy, jejichž hodnota byla větší než 80 (například páry s japonským jenem) se kotovaly na dvě desetinná místa. V roce 2005 však společnost Barclays Capital ve své platformě zavedla novinku, v níž přidala další desetinné místo u několika nejobchodovanějších párů. Ceny se tak pohybovaly v desetinách pipu a toto přesnější stanovení kurzů pak přebraly i ostatní banky a instituce, díky čemuž se mohly kurzy kotované jednotlivými institucemi lišit a vznikl tak více konkurenční trh. Dnes je tak úplně běžné, že na většině párů se na spotovém trhu kurzy měn kotují na pět desetinných míst a páry s japonským jenem se kotují na tři desetinná místa.