Historie peněz a vznik forexu

Jak jsme se dostali od barterového obchodu, přes mušle a mince z drahých kovů až po papírové peníze, dnešní ryze elektronické kryptoměny a obchodování přes internet? Kdy vlastně vznikl Forex a co k tomu vedlo? To vše si připomeneme v dnešním článku.

Peníze v podobě, jako je známe dnes, mají poměrně krátkou historii, směnný obchod však existuje prakticky od doby, kdy lidé začali mít potřebu vyměňovat vyrobené nebo vypěstované zboží za něco jiného. Tento způsob obchodu můžeme datovat desítky tisíc let do historie, podle historiků někdy do období mladého paleolitu.

Od barteru k penězům

Výměnný obchod přetrvával poměrně dlouhou dobu, až do doby, kdy přestal být praktický, protože ne vždy bylo jednoduché najít vhodné zboží na výměnu. Další vývojovou formou výměnného obchodu byly formy peněz, které mají od těch dnešních stále poměrně daleko, ale společným znakem bylo to, že šlo o věci nebo výrobky, které byly obecně žádané a měly tedy ve společnosti nějakou směnnou hodnotu. Mohlo jít o cokoli, od kožešin přes různé zrniny nebo sůl, až po plátno, tedy věci, které byly samy o sobě užitečné. Později se objevily skořápky, resp. ulity malých měkkýšů, které se rozšířily prakticky po celém světě a jsou považovány za jeden z nejdéle využívaných druhů platidel v historii.

I tento způsob však narazil na své limity, především díky růstu společnosti a rozšiřování obchodu, kdy vybrané komoditní formy platidel neměly směnný potenciál mezi různými společnostmi. V té době se také v některých oblastech uplatňovaly namísto komoditních platidel kovy (podle dostupnosti), protože byly odolné, přenosné a snadno dělitelné. Za předchůdce prvních mincí můžeme považovat mezopotámský šekel, který reprezentoval jednotku hmotnosti, a zároveň měny. V Číně se pak objevily repliky skořápek ulit z bronzu, které nahradily malé bronzové předměty, jako dýky, rýče apod. Z hlediska praktičnosti však tyto předměty nakonec nahradily platidla ve tvaru kruhu.

Kovové mince jako katalyzátor světového obchodu

Předchůdcem moderních mincí se však nakonec staly mince raženy v Lýdii, která se rozprostírala na dnešním území Turecka. První mince, které byly považovány za oficiální platidlo, pocházejí z let 650 až 600 před naším letopočtem. Byly raženy ze směsi zlata a stříbra, byly na nich vyraženy symboly, které sloužily jako nominální hodnoty a měly standardizovanou hmotnost od 0,15 gramu až po 14 gramů. Způsob ražby se pak rozšířil do ostatních částí světa a k jejich ražbě se využívaly různé druhy kovů a jejich směsi. Možnost kontroly ražby a jejich cirkulace v té době udělaly z peněz nástroj politické moci.

Papírové peníze z Číny

I kovové mince se po čase ukázaly jako nepraktické, zejména v případě transportu většího množství. V Číně se první papírové peníze začaly objevovat někdy kolem sedmého století. První oficiální oběživo ve formě dluhopisů bylo zavedeno až koncem 10 století, i když jeho platnost byla omezena na určitou dobu a jen na některé regiony. Vláda samozřejmě brzy pochopila ekonomickou výhodu tištěných peněz a zajistila si monopol na jejich tisk. Tak jak je na dnešním dolaru výrok „In God We Trust“, tak bylo na čínských papírových penězích upozornění „Ti, kdo padělají, budou sťati“.

První celostátně platné bankovky kryté zlatem byly zavedeny ve druhé polovině třináctého století. Marko Polo, který ve třináctém století navštívil Čínu, a který papírové peníze představil v Evropě, o státním monopolu na peníze řekl, že „čínský císař vydává ročně tolik bankovek, že by si mohl koupit celý poklad světa, ačkoli ho to nic nestojí“.

Nedůvěra v papírové peníze v Evropě vedla k tomu, že se zde rozšířily až o několik stovek let později. První moderní bankovky v Evropě začala tisknout předchůdkyně dnešní švédské centrální banky Stockholms Banco v roce 1661. Bankovky sice měly úspěch, ale banka nakonec v roce 1667 zbankrotovala, protože je banka začala tisknout tolik, že je nedokázala krýt svými aktivy.

První trvalou emisi bankovek v Evropě zahájila Bank of England. Ta byla založena v roce 1694 s cílem financovat válku proti Francii a v roce 1695 začala vydávat bankovky. Standardizované bankovky v hodnotě 20 až 1 000 liber však začala tisknout až v roce 1745 a v roce 1833 se staly bankovky legálním platidlem. V roce 1844 pak byl Bank of England přidělen monopol na tisk bankovek zajištěných zlatými rezervami. I v USA se bankovky nejdříve tiskly k financování občanské války v roce 1861 a standardizovaný systém tisku peněz byl zaveden až v roce 1869.

Zlatý standard

Papírové peníze sice poháněly světový obchod, ale ekonomové se obávali, že příliš jednoduchý tisk peněz může vést k jejich znehodnocení. Koncem devatenáctého století se v mnoha zemích rozšířil tzv. zlatý standard, v němž je standardní ekonomickou zúčtovací jednotkou pevně dané množství zlata. Tento systém byl v různých formách využíván až do roku 1932 (i když velká část zemí z něj v průběhu první světové války vystoupila). Poté byl opět zaveden v roce 1944 ve formě Brettonwoodského systému, který trval až do roku 1971, kdy jej USA 15. srpna prakticky ukončily tím, že zrušily směnitelnost dolaru za zlato. Tak začala éra pohyblivých směnných kurzů a bankovky se staly prakticky bezcennými papíry, jejichž hodnota je závislá pouze na důvěře lidí, kteří je využívají.

Ve druhé polovině dvacátého století začaly vznikat platební karty, které jsou dnes asi nejčastějším způsobem platby. V mnoha zemích dnes už převládá myšlenka zrušení papírových peněz a jejich nahrazení jinými platebními metodami. Zatím posledním vývojovým stupněm peněz jsou mobilní platby, a zejména kryptoměny, které se díky úspěchu bitcoinu staly fenoménem poslední doby.

Forex

S vývojem peněz a rozvojem světového obchodu se samozřejmě vyvíjel také obchod s výměnou měn. Začalo to s rozšířením mincí, rozmach přišel se vznikem bank ve středověku a s rozšířením papírových peněz v 17. a 18. století, kdy vznikl první forex trh v Amsterdamu. Standardizaci mezinárodního a měnového obchodu pak přinesl zlatý standard, který stabilizoval měnový trh a fungoval s různými obměnami až do roku 1971, kdy prakticky přestal fungovat Brettonwoodský systém. Po dvou letech, kdy selhaly i další pokusy o vytvoření stabilního měnového systému (Smithsoniánská dohoda, Evropský společný float apod.) tak došlo v roce 1973 k volných plovoucích směnných kurzů, což můžeme považovat za vznik moderního měnového trhu.

Bez vazby na zlato závisely hodnoty měn na mnoha jiných faktorech a vznikla tak potřeba trhu, kdy by se směnné kurzy určovaly v reálném čase na základě tržních informací. Přestože na tomto trhu měly vlády jednotlivých zemí pořád silné slovo, tradeři, banky a různé investiční společnosti viděli na forexu velmi zajímavý potenciál k dosahování zisku plynoucího z pohybu směnných kurzů.

Společně s rozvojem moderních technologií se stával forex stálou součástí finančních trhů. Společnost Reuters už v sedmdesátých letech zavedla počítačové monitory, které nahradily při obchodování telefony a v osmdesátých letech pak stejná firma vyvinula formu elektronického obchodování, která sloužila jako uzavřená síť pro obchodníky v reálném čase. v té době byl forex stále výsadou pouze velkých institucionálních investorů, ale podle některých zdrojů už v roce 1982 bylo obchodování prvního měnového páru dostupné retailovým klientům v USA.

Devadesátá léta zaznamenala další rozmach forexu díky rozšíření internetu a nemalou měrou i díky pádu železné opony a globalizaci ekonomiky. Na trhu se objevovali noví hráči, v mnoha zemích padaly omezení spojená s přístupem na měnový trh rozšířil se počet měn, s nimiž se dalo obchodovat.

Finanční instituce začaly vyvíjet vlastní platformy, díky nimž mohli jejich klienti obchodovat na forexu s přístupem k reálným cenám. Internet nakonec znamenal také možnost rozšíření obchodování na forexu mezi drobné investory a vznik retailových brokerských společností, které přístup k forexu svým klientům umožňovaly.

Poměrně velký vliv na dění na forexu v novém tisíciletí mělo zavedení eura, které se postupně stalo druhou nejobchodovanější měnou na trhu. Dalším velkým faktorem, který pomáhá v rozšiřování forexu mezi retailové klienty je využívání páky, díky níž může obchodník na forexu vydělávat i na relativně malých pohybech. Stále větší rozšíření forexu a velmi konkurenční trh vede k postupnému dalšímu zlepšování podmínek pro drobné investory.

Forex je už dávno nejlikvidnějším finančním trhem. Když se v osmdesátých letech na forexu denně zrealizovaly obchody o objemu 70 miliard dolarů, dnes je to kolem 7,51 bilionů dolarů (v dubnu 2022). Obchodování na něm už dávno také není výsadnou jednotlivých vlád, nebo velkých finančních institucí. I my v FT|MO se snažíme, aby byl forex dostupný co možná největšímu počtu běžných investorů tím, že jim poskytujeme prostředky na obchodování a snažíme se je vzdělávat a učit se, co je při obchodování na forexu důležité.